Mezinárodní vztahy s Ruskem

Pro každou zemi, ať už je v režimu demokratickém, nebo ať v zemi vládne diktatura, jsou důležité mezinárodní vztahy s ostatními zeměmi. V dalších analýzách se tedy budeme zabývat právě mezinárodními vztahy. V dnešním článku se podrobněji podíváme na vztahy středoasijských zemí k nejvýznamnějšímu nástupci Sovětského svazu - Rusku.

Středoasijská oblast je velmi strategické území, jak už bylo zmíněno v předešlé analýze. V minulosti tuto oblast protínaly obchodní stezky a také sdílí hranice se státy, nad kterými chtěly a stále chtějí mít ostatní země dohled (snaha Sovětského svazu o ovládnutí Afghánistánu, nynější snaha Spojených států mít vojenský dohled nad Afghánistánem). Ovšem v současné době můžeme také spojovat zájem světa o Střední Asii s velkým nerostným bohatstvím, kterým téměř všechny země disponují. 

O získání vlivu v této oblasti se snaží velký počet zemí, ať už Spojené státy, nebo i Evropská unie, která se zaměřila na tuto oblast zhruba od roku 2007 a ráda by získala přístup k energetickým surovinám (zejména v Turkmenistánu)[1] a zbavila se tak velké závislosti na dodávkách surovin z Ruska. Ale přeci je to nakonec právě Rusko, které si stále drží svou dominantní pozici ve Střední Asii už od 19. století. 

Rusko-kyrgyzské vztahy

Kyrgyzstán je zemí, která se na rozdíl od svých středoasijských "kolegů" nemůže pyšnit závratným nerostným bohatstvím, přesto se pro Rusko stal velmi důležitým obchodním partnerem. Kyrgyzstán a samotní obyvatelé země, už od dob připojení země k Rusku v 19. století, vnímali toto připojení velmi kladně. Rusko jim umožnilo větší modernizaci země, lepší ekonomické podmínky.[2] A dá se říci, že tento kladný vztah se zachoval až do současnosti. Obě země spolupracují na ekonomické bázi, kdy Rusko investuje svůj kapitál do společností v Kyrgyzstánu, ale tento výhodný vztah funguje i obráceně, Rusko si například zařídilo prim na trhu s dodávkami zemního plynu a elektřiny. Na rozdíl od Uzbekistánu a Turkmenistánu, kde je ruština spíše potlačována, zde je stále úředním jazykem stejně jako kyrgyzština. Ruština se používá v médiích, na úřadech a existují zde stále školy, které vyučují v ruském jazyce a které se těší větší prestiži než školy vyučující v jazyce kyrgyzském.

Rusko-tádžické vztahy

Podobně jako Kyrgyzstán ani Tádžikistán nemá velké zásoby nerostného bohatství, i to je důvodem úzkých vztahů s Ruskem, jelikož ostatní země nemají, kvůli malým nerostným zásobám, o Tádžikistán takový zájem. Zahraniční politika byla pro zemi složitá také vzhledem k občanské válce, která se v zemi rozpoutala krátce po nezávislosti a kdy o moc "bojovala" proruská strana a proislámská strana podporována Afghánistánem. Samozřejmě právě výhra proruské strany prohloubila vztahy s Ruskem. Pro tyto dvě země je z hlediska lokace Tádžikistánu důležitá spolupráce vojenská. Až do roku 2006 v zemi fungovaly pohraniční vojska (na hranicích s Afghánistánem), která měla za úkol především hlídat obchod s narkotiky přes hranice. I po roce 2006 však v Tádžikistánu zůstali ruští vojenští diplomaté, kteří pomáhají s vojenskými záležitostmi v zemi.[3] V Tádžikistánu sice ruština není úředním jazykem, ale stejně jako v Kyrgyzstánu je jazykem hojně používaným. Ruský vliv ovšem v posledních letech klesá, ačkoli Tádžikistán stále počítá s ruskými investicemi, které by měly zemi ekonomicky pozvednout.

Rusko-turkmenské vztahy

Pro Turkmenistán na rozdíl od předešlých dvou zemí jsou typické velké zásoby zemního plynu. Po získání nezávislosti, stejně jako u Tádžikistánu, Rusko pomáhalo chránit hranice země (s Afghánistánem a Íránem), ale pouze do roku 1999. Od odchodu pohraničních ruských vojsk se vztahy značně ochladily. Avšak v jednom odvětví spolupráce s Ruskem byla a stále je pro Turkmenistán velmi klíčová, a tím odvětvím je energetika. Vzhledem k velkým zásobám zemního plynu (z postsovětských zemí po Rusku vlastní druhé největší zásoby) jsou pro Turkmenistán důležité exportní koridory. Tyto koridory vedou právě přes Rusko a to je schopno kontrolovat téměř veškerý vývoz z Tádžikistánu, proto jsou obchodní vztahy s Ruskem pro Turkmenistán velice důležité.

Rusko-uzbecké vztahy

Uzbekistán má velmi strategickou pozici, nachází se v "centru" středoasijských zemí, tudíž je dá se říci tranzitní oblastí při obchodech zemí Střední Asie s Ruskem, nebo mezi sebou. Ke vztahům Uzbekistánu a Ruska můžeme říct, že jsou jako na houpačce. Uzbekistán spíše tíhne k Západu, ale většinou k němu tíhne jen v situacích, kdy se zemi daří. Pokud se naskytne nějaký problém (nepokoje v Tádžikistánu, v Afghánistánu), tak se rád spolehne na pomoc Ruska. Uzbekistán byl jednou ze zemí, která po získání nezávislosti započala s procesem odstranění ruštiny z běžného života a naopak propagoval uzbečtinu a celkově uzbeckou historii a kulturu (Uzbekistán se prakticky snažil odstranit jakékoli historické záznamy z dob, kdy byl součástí SSSR).

Rusko-kazašské vztahy

Kazachstán je také zemí bohatou na nerostné suroviny, především ropu. I tato skutečnost přispívá k velmi pevným vztahům k Rusku. Dalším důvodem k zachování dobrých vztahů je velký počet Rusů v zemi, kteří by v případě vyhrocení vztahů mezi oběma zeměmi mohli přispět k destabilizování situace v Kazachstánu. Obě země spolupracují i na vojenské úrovni, v lednu roku 2004 se dohodly na vytváření společných vojenských jednotek. [4]Ačkoli je Kazachstán silně rusifikován, ruština úředním jazykem není a Kazachstán nepřistoupil ani na snahy o získání dvojího občanství (ruského a kazašského) pro ruskou menšinu.

Na příkladu jednotlivých vztahů středoasijských zemí k Rusku vidíme, že v každé zemi má Rusko velmi silné postavení, ať už je to kvůli přílivu financí, obchodování s nerostným bohatstvím, nebo jednoduše samotné inkliminaci země k Rusku.

---

[1] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [online]. [Cit. 24.10.2012]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/udalosti_a_media/stredni_asie_predstavuje_nove_vyzvy_i.html

[2] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 100-103

[3] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 131-134

[4] HORÁK, S. Politické, ekonomické, kulturní a jazykové vazby středoasijských států na Rusko a jejich integrační resp. dezintegrační vývoj v poslední době. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2004. s. 5